| Úvod | Kniha návštěv | 28.6. | 29.6. | 30.6. | 1.7. | 2.7. | 3.7. | 4.7. | 5.7. | 6.7. | 7.7. | 8.7. | 9.7. | 10.7. | 11.7. | 12.7. | Oddíly |

Akim a Vlaštovka

Již je tomu mnoho zim, co kmeny východních plání zakopaly válečnou sekeru a zvolili si společného vůdce. Vrchní náčelnická rodina vždy ctila samostatnost jednotlivých kmenů a kmeny si hlavně vypomáhali ve dnech, kdy oblohu halily temné mraky. Byl to rok tančícího medvěda, kdy náčelník z halvního kmene Mototu shledal, že již nebude dlouho trvat a matka země si ho vezme zpět k sobě. Nastal tedy čas předat své následnictví ve vedení kmenů. Již odedávna se tato pozice dědí o otců na děti a pouze pokud je náčelník bezdětný, uspořádají kmeny mezi sebou volební hry a vyberou jeden kmen a z něj jednoho zástupce. Náčelník měl dvě děti, dvojčata, syna Akima a dceru Vlaštovku. Toho roku vykonal zrovna Akim zkoušku dospělosti a nic proto nebránilo tomu, aby se buď Akim nebo Vlaštovka stali následníkem svého otce. Oba k sobě chovali hluboký respekt a proto o následnictví nesoupeřili, ale jeden druhému ho přáli. Budiž jim to k velké cti, neboť každý indián by chtěl být velkým náčelníkem. Je to velká čest. Má se za to, že je to nejváženější lidská bytost a má mnoho výsad, ostatně jako celý jeho vyvolený kmen. Následníkem se ovšem jeden ze sourozenců mohl stát až poté, co se zaslíbí svému muži nebo ženě. Tak, jak to pravilo staré úsloví, že dříve budou želvy na kaktusech růst, něž aby svobodný indián stál v čele společenství. Bylo to zrovna v období sklizně, kdy přišli doby temných mraků. Útočníci ze západu znovu začali napadat východní kmeny. Indiáni mají smysl pro dobrý boj. Dokáží uznat sílu soupeře a v případě prohry dají útočícímu kmenu třeba část svých zásob jídla nebo kůží. Nyní to ale bylo jiné. Nebyl to fér boj. Chichikové, kteří na kmeny útočili byli podlí a nebojovali podle zažitých pravidel. Ničili stanové kůže a ubližovali dětem. Boje byli poměrně dramatické, ale nakonec se je Velkému Náčelníkovi podařilo ze své země vyhnat. Při poslední bitvě zajal Velký Náčelník chichikovského šamana. Byl ovšem dobrého srdce a rozhodl se mu dát milost. A jelikož se indiáni rádi smějí, při jeho propouštění uprostřed prérie si z něho udělal náramnou legraci. Svlékli ho do naha, na hlavu mu dali rozmočené bůvolí hovínko a zapíchali do něj pera divokých slepic, po těle mu nakreslili leopardí skvrny, na břicho mu uvázali provázek s ocáskem ze psa a řekli mu, že budou počítat do 20 a pak začnou střílet šípy. Jak ten utíkal! A jak u toho vypadal! Nikdo samozřejmě střílet nezačal, všichni se tak smáli, až se za břicha popadali. Tenhle šaman se ale k smrti urazil. Ve chvíli kdy dorazil zpět ke svému kmeni, začal vymýšlet jak se pomstí.