Přinesl kojot oheň sám?
Dětem se přečetla indiánská pohádka, ale ne do konce, a jejich úkolem bylo příběh dokončit. Přikládáme ukázku.
Jednou se stalo, že někdo z nepřátelského tábora vnikl v nestřeženém okamžiku k ohništi a oheň ukradl. Utekl s ním daleko do prérie. I sešli se tehdy všichni starší členové kmene a radili se o tom, jak si znovu opatří oheň. Slyšel je kojot. Vyskočil a řekl: „ Já vám oheň zase přinesu. Jsem jediný, kdo to dokáže.“ Ale protože je to daleko, je potřeba pomoci a rozestavět se po cestě. I podařilo se a tak kojot ukradl oheň, předal ho orlovi, ten zase tetřevu a křepelce. Ale křepelku napadli nepřátelští střelci. TU se k ní náhle přibelhala veliká želva. „ Dej mi oheň, postarám se o něj, „ povídá. „ Ty? Sotva se belháš a chtěla bys uniknout nepřátelům?“ Křepelka předala oheň želvě......
...Křepelka uletěla a střelci za ní utíkali. Náhle se vynořila želva a pomalu plavala ke břehu. Když se dostala ke břehu, rozhlédla se a uviděla ještěrku. Byla velmi unavená, a tak dala polénko ještěrce a řekla jí: "Utíkej, až tě nohy budou bolet. Nezapomeň dát polénko kojotovi." Ještěrka tedy utíkala přes lesy, hory, pouště a prérie. Kojot uviděl v dáli svítit poleno, a tak se vydal zatím světlem. Ještěrka mu dala poleno a kojot utíkal za indiány a poleno těsně před koncem zhaslo. Byl tak naštvanej, že si slíbil, že nikdy nepůjde hanbou k lidem, a tak kojoti žijí samotářsky.
Tomáš H.
Chytání koňů
Dnes nám opět štěstí nepřálo. Od rána pršelo, a tak si každá skupinka vymýšlela činnost v prostorech, kde neprší- jídelna, chodba, teepee, veranda. Odpoledne jsme se rozdělili do pěti kmenů, které budou během 14 dní procházet různými hrami a zkouškami, aby dokázaly, který kmen je nejlepší, aby mohl vést ty ostatní. Po svačině se nakonec vyjasnilo. Dozvěděli jsme se, že nedaleko našeho území se nacházejí divocí koně, které můžeme jít chytat. Nejdříve se jednotlivé kmeny představily a své pokřiky předvedly – Dumbové; Ti, co sídlí v teepee; Hakumanatata; Protržený huby; Medvíďaťa. Uprostřed paseky je velká ohrada plná divokých koní. Jedni jsou plnokrevníci a druzí chovní. Našim úkolem je ochočit si koně. Na každého platí jiná návnada, kterou jsem si museli vymyslet. Na některé platil např. křik, na jiné zdrobněliny, mlaskání, pískání, tleskání, šišlání, šeptání. Na ušlechtilé koně ovšem platila jiná pravidla- vykání, luskání prsty, zpívání aj. Jakmile jsme získali koně, odvedli jsme si ho do své stáje, kde jsme ho předali svým hlídačům. Hlídači ovšem museli být velice ostražití, protože chycení koně se kradli. Po skončení hry se spočítal počet ochočených a uhlídaných koní ve vlastním území. Nejlepšími chytači koňů byl kmen Ti, co sídlí v teepee.